Půl roku u protinožců: Jak jsme se rozhodli vyměnit evropskou dodávku za 6místný pohodlný karavan

Sedím nad rozepsanými seznamy, do odletu zbývá pouhých 12 dní a já si začínám uvědomovat jednu zásadní věc: už se to vážně děje. Za necelé dva týdny budeme na druhé straně zeměkoule. A přitom to celé začalo tak nevinně – touhou po troše toho „slow travellingu“ a klidu od každodenního stereotypu.

Kdo nás zná, ten ví, že léta obvykle trávíme v naší přestavěné dodávce křižováním Evropy. Španělsko, Francie, Portugalsko, ale i Polsko nebo Černá Hora. Jenže čím jsme starší, tím víc nás láká příroda, klid a možnost poznat cizí zemi opravdu do hloubky, bez toho neustálého stresu, že za dva týdny musíme být zpátky v práci. Davy turistů na evropských „highlightech“ nás začaly spíš děsit než lákat.

Když se tedy objevila možnost odjet na půl roku, neváhali jsme. Naší dceři Leontýnce – které nikdo neřekne jinak než Lentilka – je skoro 8 let. Všichni zkušení cestovatelé nám potvrdili, že druhá třída je vzhledem k obsahu učiva pro domácí vzdělávání na cestách naprosto ideální. Takže bylo rozhodnuto: Jedeme! Ale kam?

Z amerického snu rovnou k protinožcům

Původní plán zněl jasně: Spojené státy a legendární národní parky. Už jsme měli nakoukaná videa, v knihovně se nám kupily průvodce. Chtěli jsme si do USA dokonce nechat poslat naši dodávku v kontejneru. Vyšlo by to zhruba na 200 000 Kč tam i zpět, což pořád vycházelo levněji než si na několik měsíců půjčovat auto na místě.

Jenže pak jsme narazili na současnou americkou realitu. Komplikovaný, byrokratický a upřímně až trochu potupný proces žádosti o víza nás spolehlivě odradil. začali jsme hledat jinou zajímavou destinaci. Jarda ve svých divokých cestovatelských letech nějaký čas žil v Austrálii a vyprávěl o ní natolik poutavě, že nadchnul celou rodinu . A navíc turistická víza jsme dokázali vyřídit online za 10 minut. Nový plán tedy zní: Austrálie a pak Nový Zéland s návratem na Vánoce domů a pak se uvidí.

Jak se ze tří cestovatelů stalo pět

Když se o našem australském plánu dozvěděla devatenáctiletá dcera Eliška, rozhodla se, že si před nástupem na univerzitu udělá výlet s námi. Jen to vezme v opačném pořadí – nejdřív si procestuje měsíc sama Nový Zéland a pak se s námi potká v Austrálii. A protože ve více lidech je větší legrace, přidala se na měsíc i Jardova maminka, babička Lenka.

Rázem jsme místo malé rodinné dodávky řešili pronájem obřího 6místného karavanu pro pět lidí. Měli jsme sice tendence tenhle velký dům na kolech po měsíci, kdy nás babička s Eliškou opustí, vrátit a vzít si pro nás tři něco menšího, ale australské půjčovny nás cenově rychle vyvedly z omylu. Velká alkovna nám tedy zůstane na celou dobu, zatímco na Zélandu už máme (zatím jen zálohou) potvrzenou menší dodávku pro tři.

Proč jsme vyškrtli slavné Uluru a jak vypadá náš plán

Nádherný pohled na horu Uluru v západu slunce

Dát dohromady itinerář, když má každý jiné sny, byla docela výzva. Když se řekne Austrálie, většině lidí se vybaví Uluru – ten rudý symbol divokého outbacku. Původně jsme ho v plánu měli. Ale když jsme si spočítali náklady na přelet pěti lidí do středu pouště, ubytování, půjčení auta a následný přelet do Darwinu, spadla nám čelist. Přidejte si k tomu davy turistů a fakt, že na posvátnou skálu už se stejně budete dívat jen z uctivé vzdálenosti. Zhodnotili jsme, že poměr cena/výkon (finanční i ten energetický) za to prostě nestojí.

Co nám tedy v itineráři zbylo? Nádherná místa severního a východního pobřeží!

14. července: Přilétáme do Sydney.
15. července: Z Nového Zélandu za námi přilétá Eliška. Jarda nám chce ukázat místa, kde dříve žil, a nemineme ikonickou Operu. Budeme tu celkem pět dní.
19. července: Přelet ze Sydney do Darwinu.
20. července: Vyzvednutí našeho 6místného karavanu.
21-22. července: Národní park Litchfield.
23.–27. července: Národní park Kakadu. Tady nás čeká opravdová divočina, včetně lokální expedice za krokodýly.
28. července – 9.srpna: Horké prameny, přejezd outbacku a Daintree, Cairns
10. srpna: Babička s Eliškou odlétají zpět domů (ještě předtím ale babičce splníme její sen o šnorchlování na Velkém bariérovém útesu).
10. září: Přelet z Austrálie do Aucklandu na Nový Zéland. Zde máme vyhrazený neuvěřitelný prostor až do 12. prosince, ale přesný plán cesty nám bude vznikat postupně.

O detailech toho, jak jsme tohle všechno časově skládali, a jak moc dopředu musíte rezervovat některé kempy a atrakce, vám ale napíšu v samostatném článku o našem itineráři.

Byrokratický maraton, střecha nad hlavou a zrušené dotace

Kdybychom řešili jen letenky, byla by to pohádka. Přípravy na půlroční cestu s dítětem, domem a podnikáním znamenají trochu jinou ligu plánování.

Co všechno jsme (mimo jiné) museli zařídit:

Škola pro Lentilku: Vyjednat individuální vzdělávací plán a připravit učební materiály. Trochu jsme se toho báli, ale vše proběhlo jednoduše a skvěle díky podpoře třídní učitelky a ředitelky školy.
Zdraví a lékárnička: Která očkování dají smysl? Co nám doktor předepíše na cestu a co všechno do lékárny nabalit, aby nás na australských hranicích nezavřeli za pašování léků?
Úřady a doklady: Přerušit živnost, vyřídit všem mezinárodní řidičáky a zařídit si druhé pasy pro případ ztráty.
Pojištění: Zrušit české zdravotní pojištění – mimochodem, obrovsky mě překvapilo, jak šíleně komplikované to bylo u mojí VZP oproti pár kliknutím u Jardovy OZP. Zároveň jsme museli sehnat kvalitní cestovní pojištění na 7 měsíců.
Aplikace na přežití: Stažení map, hlídačů levného benzínu a kempovacích aplikací, bez kterých v AU a NZ rovnou dostanete pokutu.
Rodina doma: Bude nám chybět náš pes, kterého bohužel nešlo vzít s sebou. A pro klid duše jsme vyřídili generální plnou moc pro rodinu v ČR, kdyby se cokoliv dělo.

Aby toho náhodou nebylo málo, do toho všeho od ledna intenzivně rekonstruujeme dům – zateplení, nová okna, soláry, elektrika. Vše s pevným deadlinem: musí to být hotové do odjezdu. Měli jsme přislíbenou státní dotaci, jenže ouha, dotaci zrušili. Naše finanční plány dostaly slušnou ránu. I proto jsme nakonec operativně zkrátili pobyt v dražší Austrálii a o 20 dní si protáhli levnější Nový Zéland. Půjčovny nám naštěstí vyšly vstříc.

Poslední dny do odletu

Teď řešíme to nejdůležitější – co si s sebou vzít za fototechniku … přeci jen jet na druhý konec světa a nemít z toho dobré záběry by nám přišlo dost líto. Část mě se těší, část panikaří, a všichni už máme hlavu u protinožců.

Tohle je jen začátek. Během následujících dní pro vás sepíšu detailní praktické články z našich příprav. Od podrobného rozpočtu za pojištění, přes to, co smíte a nesmíte s karavanem, až po školu na cestách.

A co vy? Odjeli byste raději jen s malým batohem a všechno řešili až na místě, nebo jste plánovací detailisti a myšlenka na cestu s pěti lidmi v jednom karavanu vás děsí už od monitoru? Napište mi do komentářů!