SYDNEY Od trestanecké kolonie k nejdražšímu přístavu světa
Zpátky u protinožců: Sydney s rodinou
Od trestanecké kolonie k nejdražšímu přístavu světa
Z Á PI S K Y Z C EST | Č E RV E N EC 2 0 2 6 |
Když Jarda v roce 2007 opouštěl Milton College v Sydney s certifikátem v kapse a hlavou
plnou snů, naivně si myslel, že se sem vrátí hned další rok. Z jednoho roku bylo
nakonec devatenáct let. Teď je polovina července 2026 a my vystupujeme z letadla
společnosti Etihad po dlouhém letu z Prahy přes Abú Dhabí na asfalt letiště Kingsford
Smith. Tentokrát ovšem ne jako mladý student angličtiny hledající nejbližší prodejnu surfů , nýbrž
jako hlava rodiny s pětičlennou výpravou a nezvykle důkladně naplánovanou cestou.
Znáte ten pocit, když se vrátíte na místo svého mládí a doufáte, že všechno bude při
starém? Málokdy se tyto naděje naplní. Sydney se hodně změnilo. Je to město, které se nikdy nezastaví,
neustále se dere kupředu, jako neutichající oceán narážející na pískovcové útesy u
Watson Bay. Vzduch tu ale pořád voní úplně stejně – dokonalou směsí slané vody a
eukalyptu. Obloha je i v australské zimě tak nepochopitelně
modrá, že máte chuť si ji vyfotit a prodat jako abstraktní umění.
Jarda se těšil , jak se znovu projde čtvrtí Tempy, kde bydlel a podívá se, jak vypadá dům ve kterém toho tolik zažil. Nicméně s lítostí zjistil, že na jeho místě už je jen zarovnaná parcela připravená pro novou výstavbu. Alespoň, že přilehlé parky, kde trávil teplé večery s kamarády zůstali více méně beze změny.
Jaké tedy je to současné Sydney? Stejně jako v mnohých jiných velkých metropolích tady naleznete kousek od všeho možného – od krásných luxusních čtvrtí, moderního centra až po zaplivaná nástupiště a podivné existence potulující se ulicemi. Překvapilo nás kolik bezdomovců bivakuje přímo v centru, například hned u nejstaršího nákupního centra – The Queen Viktoria Building. Je to vlastně zvláštně pokřivený obrázek vývoje společnosti – uprostřed vysokých skleněných mrakodrapů staré kamenné zdi, které z jedné strany skýtají spoustu luxusních obchodů a pozlátkového předraženého zboží a z druhé poskytují útočiště lidem, kteří své veškeré jmění mají naskládané v několika málo kupičkách kolem staré špinavé matrace.
Historické okénko (aneb z trestanců milionáři)
Britské impérium kdysi hledalo místo, kam by odložilo lidi, kteří ve staré dobré Anglii ukradli bochník chleba nebo stříbrnou lžičku. A tak v roce 1788 zakotvili v zátoce, kterou místní Aboriginci odjakživa nazývali Warrane. Je to vlastně fascinující ironie osudu: oblast, kam vás dřív Britové poslali doslova za trest, je dnes jedno z nejprestižnějších a nejdražších míst k životu na planetě.
Krásně to dokresluje čtvrť The Rocks. Kdysi to bylo rodiště moderního Sydney, zaplivaná kolonie plná námořníků, trestanců, špíny a levného rumu. Dnes je to pohlednicová idyla s dlážděnými uličkami, uměleckými galeriemi a drahými víkendovými trhy. Hlavní rozdíl je zkrátka v tom, že zatímco dřív vás do The Rocks zavřeli, dnes si na kávu v místní kavárně
musíte vzít menší hypotéku.
Co v Sydney (ne)minout
Pojďme k tomu, proč se sem vlastně lítá. Pokud jedete do Sydney poprvé jako většina naší posádky, nebo po téměř dvaceti letech jako Jarda, klasice se zkrátka nevyhnete a ani nechcete. A vlastně by to byl i hřích ji minout.
OPERA HOUSE A OCELOVÝ GIGANT
Vidět Sydney Opera House naživo je napoprvé a asi i naponěkolikáté zážitek, u kterého vám spadne brada. Dánský architekt Jørn Utzon asi netušil, co způsobí, když svůj návrh inspirovaný rozkrojeným pomerančem poslal do soutěže. Mimochodem, víte, že údržbáři musí každý rok uvnitř Opery vyměnit neuvěřilných 15 500 žárovek? Zní to jako začátek špatného vtipu o elektrikářích, ale tady je to tvrdá realita.
Když se od Opery otočíte, zírá na vás Harbour Bridge, láskyplně přezdívaný The Coathanger (Ramínko na šaty). Tento ocelový gigant měří přes kilometr a nese osmiproudou dálnici, dvě železnice a chodníky. Kdo má odvahu (a dost peněz), může si zaplatit výstup s průvodcem až na samotný oblouk konstrukce. My se spokojili s procházkou po nábřeží, a obdivováním této dominanty z dálky. A abychom si užili i jiné úhly pohledu projeli jsme se lodí do čtvrti Manly.
PŘÍRODA UPROSTŘED VELKOMĚSTA
Australská zima (tedy náš červenec) je naprosto ideální na objevování, protože se zkrátkaneupečete zaživa. Royal Botanic Garden je úžasná zelená oáza přímo navazující na Operu. Když si v ní najdete cestu k vyhlídce Mrs Macquarie’s Chair (do skály vytesané křeslo pro manželku někdejšího guvernéra), získáte ten nejlepší výhled na Operu i Harbour Bridge vjednom záběru. Ideální místo, kde si dát oběd a bránit ho před všudypřítomnými racky a ibisáky, kterým tu místní neřeknou jinak než „bin chickens“ (popelnicová kuřata). Z pláží jsme si nemohli nechat ujít slavnou surfařskou meku Bondi Beach. Udělali jsme si procházku po útesech podél pobřeží – slavná Coastal walk Bondi to Coogee. I v chladnějším)červenci se našli odvážlivci, kteří se koupali ve slavném oceánském bazénku Bondi Icebergs. O surfařích netřeba se zmiňovat, ty nezastaví ani déšť ani chladné počasí.
My si radši natáhli čepice a fotili obří vlny rozbíjející se o pískovec.
Když cestujete v pěti, potřebujete občas jistotu, že všechny spolehlivě zabavíte na jednom místě, aniž byste museli přejíždět přes celé město. Nábřeží Darling Harbour je v tomhle ohledu svatý grál (a kombinovaná vstupenka pro rodinu zachránce rozpočtu). V Sea Life Sydney Aquarium se projdete úchvatnými prosklenými tunely, zatímco si vás místní žraloci přes sklo prohlížejí jako chodící sushi, a potkáte tu i dugongy, kteří tak trochu vypadají jako roztomilé mořské krávy s nadváhou.
Hned vedle v Wild Life Sydney Zoo si pohodlně odškrtnete australskou zvířecí „velkou pětku“. Místo abyste klokany naháněli někde v rozpálené buši, máte je tu hezky naservírované v klimatizovaném komfortu i s línými koalami, které celou vaši návštěvu pravděpodobně okázale prospí. A abyste to všechno spláchli trochou adrenalinu, vyvezte se výtahem na Sydney Tower Eye. Stát čtvrt kilometru nad zemí a pozorovat to hemžící se mraveniště pod sebou je zvláštně uklidňující. Z téhle výšky totiž to nejdražší město světa vypadá jen jako docela neškodná stavebnice. Škoda, že my jsme ho viděli krásně přikryté šedými mraky
Než jsme do Austrálie vyrazili, poskládali jsme rodinné finance dohromady snad ze všech možných účtů. Sydney opravdu není levné. Ubytování, aneb palandy nás spasí: Ubytovat pět lidí v centru Sydney v hotelu s výhledem na Operu by znamenalo bankrot. My hledali co nejlevnější možnost a zarezervovali dva pokoje v ibis Budget – St Peters na Princes Highway. Cena za 5
nocí (od 14. do 19. července). Celkem snesitelných 1 647 AUD (cca 24 200 Kč) za všechny ( na místě jsme pak ještě objevili několik možností na AirBnB i za 15 – 18 tisíc, ale už jsme bydleli v Ibisu) Dostali jsme pokoje s manželskou postelí a palandou pro jednoho. Je to vyloženě budget – pokoje jsou maličké a do vyšších pater se taháte po schodech. Ale upřímně, kdo by v Sydney seděl na hotelu? Měli jsme vlastní koupelnu, klimošku a snídani v ceně. Na přespání naprosto ideální základna.
Jak se hýbat a nezbláznit se (Doprava): Zapomeňte na auto v centru. My sice měli k dispozici soukromé parkování u hotelu za neuvěřitelných 10 AUD na den (což je v Sydney na úrovni zjevení svatého grálu!), ale do města jsme jezdili MHD.
Pořiďte si Opal Card nebo prostě pípejte běžnou platební kartou. Vlaky jezdí přesně a trajekty jsou tu považovány za normální součást hromadné dopravy. Plavba žlutozeleným trajektem z Circular Quay na Manly Beach je ta nejlepší (a nejlevnější) vyhlídková plavba, jakou si můžete dopřát. Jídlo a rybí hody: Největší rybí trh na jižní polokouli – Sydney Fish Market – je
naprostá nutnost. Surový hluk, vůně oceánu a neskutečný výběr mořskýchpotvor. Ceny jsou tu přívětivější než v noblesních restauracích na nábřeží Darling Harbour a čerstvost je zaručena. Pokud rybám nefandíte, místní asijské čtvrtě (Chinatown) nebo tržnice Paddy’s Market vás nakrmí skvělými autentickými pokrmy za rozumný peníz.
Naše sydneyská odysea trvala jen pět dní. 19. července už jsme balili krosny, naházeli naše zavazadla na check-in u Jetstaru (naštěstí jsme si prozřetelně předem přes web připlatili za dvacetikilové kufry) a vyrazili z domácího terminálu T2 směrem na sever – do tropického Darwinu. Ale o tom, jaké to je vyměnit na jedné cestě zimní bundu za plavky, vám napíšeme
zase příště.
