Litchfield: Zelený poklad Severního teritoria
Litchfield: Zelený poklad Severního teritoria
Severní teritorium Austrálie je místo, kde příroda nezná polovičatost. Buď vás upeče v prachu, nebo utopí v monzunu. A právě z téhle nespoutané divočiny se zhruba hodinu cesty jižně od Darwinu rodí Litchfield National Park. Jde o zelenou oázu s prastarou pískovcovou náhorní plošinou, v níž kaskády vodopádů za tisíciletí vyhloubily hluboké soutěsky pro bohatý monzunový prales. Často sice stojí tak trochu ve stínu slavnějšího (a mnohem rozlehlejšího) Kakadu, ale přesto dokáže nabídnout přenádherné pohledy a přírodní zajímavosti.
Trocha historie
Původní domorodí obyvatelé (kmeny jako Wagait, Marranunggu, Warray a další) obývají tuto oblast od pradávna a považují ji za posvátnou. Jako na mnoha jiných místech i zde podle jejich víry a tradic utvářely přírodu, zvířata a rostliny prastaré duchovní bytosti.
Evropané tuto oblast objevili v roce 1864, když výprava pod vedením B. T. Finnisse prozkoumávala tuto oblast Členem této výpravy byl i mladý zeměměřič a objevitel Frederick Henry Litchfield, po němž nese park své jméno.
Bohužel pro přírodu zde bylo nalezeno nerostné bohatství a vznikla zde malá cínová dolová zařízení, jako byl například důl Bamboo Creek Tin Mine a v roce 1929 postavila rodina Sargentova/Blythova odlehlou farmu Blyth Homestead, která sloužila pastevcům a horníkům až do jejího opuštění v 60. letech 20. století V průběhu 20. století sloužila značná část území jako pastevecká půda pro chov dobytka.
Naštěstí pro místní faunu i flóru bylo v roce 1985 a 1986 vyhlášeno chráněné území s cílem zachovat jedinečnou přírodu a dnes je Litchfield velmi oblíbeným Národním parkem.
Placaté „mrakodrapy“ a krajina vodopádů.
Hned jak do parku vjedete, praští vás do očí zvláštní věc. Vypadá to trochu jako starý hřbitov s placatými náhrobky. Jsou to takzvaná magnetická termitiště (Magnetic Termite Mounds). Ti malí brouci staví svoje domy striktně placatou stranou na východ a západ. Proč? Zkrátka kvůli horku. Ráno a večer slunce hřeje plochu, ale v poledne, kdy je tady největší horko, praží jen do úzké hrany. Prostě geniální přírodní klimatizace. O kousek dál pak stojí Katedrální termitiště – obrovské kopce, které mají i pět metrů a rostou klidně sto let.
Hlavním tahákem Litchfieldu je ale voda. Je tu spousta kaskád a přírodních bazénků. Většina lidí míří k Buley Rockhole, na Florence Falls nebo k velkým Wangi Falls.
My jsme zvolili Florence Falls, kde jsme si dopředu zarezervovali místo v klidném kemepovacím tábořišti. K dispozici zde byli grily a toalety. Na místo jsme přijeli těsně po západu slunce a i přes rychlé stmívání jsme ještě zaběhli na vyhlídku, abychom se natěšili na druhý den.
Jako na mnoha místech v severní austrálii i zde padl dotaz ohledně bezpečnosti koupání a zda nás něco nesežere.
Krokodýli v parku pochopitelně jsou – většinou ti sladkovodní, menší. Ale v období dešťů se sem můžou dostat i nebezpeční mořští, takže do vody se leze fakt jen tam, kde to rangeři povolí a zkontrolují. Ale taková místa jsou pak zcela bezpečná. Jinak tu můžete potkat spoustu klokanů (Agile Wallaby), dingy nebo podvečerní kaloně.
Kde složit hlavu
Kempování je tu parádní, ale chce to rezervaci předem. my jsme si zamluvili místo v kempu Florence Falls (2WD Campground) online ještě z domova. Pro Velký 6 místný karavan 4 dospělé a 1 dítě vyšla 1 noc něco málo přes 60 dolarů. Tento kemp je hodně oblíbený a tak je obsazený hodně dopředu. A jedna noc je hodně málo. My jsme zvolili taktiku, kdy jsme ráno přejeli na denní parkoviště, abychom se mohli jít vykoupat a nemuseli hlídat čas… ale i tak nás mrzelo, že nemáme víc času … ještě ten den jsme zkoušeli pobyt online protáhnout, ale vše bylo plně obsazené….. (o to víc mne mrzelo když jsme o den později přijeli do dalšího kempu o den dříve než jsme měli a já zjistila, že důvodem je to že přeci jen jsem původně zarezervovala dvě noci, ale zapomněla na to … no stane se)
Na co si dát pozor: My jsme byli v kempu Florence Falls, kam prostě přijedete a bydlíte i když nemáte 4WD auto . Ale jestli si vyberete některý odlehlejší kemp jako je například Central Valley Campground, vždy si ověřte konkrétní podmínky na oficiálních stránkách co do rezervací i přístupnosti v daném ročním období.
Mimo Florence falls jsou velmi oblíbené také Wangi Falls, Tolmer Falls nebo Buley Rockhole. U Buley Rockhole je dobře přístupné parkoviště, ale pokud máte více času a nevadí Vám menší procházka, vyražte po trase od parkoviště, které je u Florence Falls. Podél trasy je několik menších tůní a vodopádů, kde se můžete zchladit bez davů lidí.
Drony v parku: Zákaz, který jde obejít (když máte nervy)
Jestli s sebou taháte dron a těšíte se na epické záběry vodopádů shora, narazíte hned u vjezdu na tvrdou realitu. Všude na mapách je jasně napsáno: „Operation of Drones not permitted at any time“. Předpisy jsou nekompromisní – nesmí se létat tam, kde jsou lidi, takže nad kempy, piknikovými místy ani u tůní. Od zvěře, lidí nebo budov se musíte držet 30 metrů daleko, v kempu dokonce celých 200 metrů.
Jarda z toho byl nejdřív trochu přešlý, ale pak se do toho opřel. Zjistil, že když si to oběháte (nebo spíš obepíšete), dá se získat oficiální výjimka. Spojil se se správou parků (Parks and Wildlife Commission of the NT) a licenci si normálně vyřídil. Takže pokud chcete fotit vodopády legálně jako on, nenechávejte to na poslední chvíli na styl „nějak to dopadne“. Bude vás to stát trochu byrokracie, ale za ty záběry to stojí.
Litchfield je zkrátka skvělé místo. Není obří, ale nabízí od všeho trochu – od chytrých termitů, přes parádní koupání v pralese, až po klasické australské kempování.
